Jelikož se naše Společenstvo nespokojených rozhodlo jako svůj první počin zakoupit lis na munici, rozhodl jsem se o tomto tématu něco napsat. Proč si vlasně maník jako já pořizuje zbraň, co z toho má a jestli by mu to společnost neměla zakázat.
Když se dáte do hovoru s lidmi jako jsem já, brzy zjistíte že víceméně procházíme stejným vývojem. Žil jsem v rodině kde vlastnictví střelné zbraně bylo běžnou věcí. Strýc jich měl hromadu jakožto myslivec, otec zamlada taky, druhý strýc jakbysmet. Tím pro mě byla překonána největší psychologická bariéra kterou pociťuje běžný civilizovaný člověk, což je představa že pistole je jakýsi démonický předmět který mají jen magoři co chodí střílet vysokou do supermarketů když jim holka dá kopačky. Nikdo z příbuzenstva prostě nestřílel do svých bližních, nějak to nemáme v rodině.
Ještě tak do vojny mě ale ani nenapadlo si něco takového pořizovat. Bohužel, mám divný kamarády. Asi polovina z nich se dala k policii a kolem mě zase začalo běhat plno ozbrojených lidí. A tak to ve mě začalo hlodat. Začal jsem navštěvovat různá fóra a kluby na internetu, a brzy zjistil co a jak je k tomu potřeba. Vybírat si pistoli je koneckonců jako kupovat auto, motorku nebo počítač. Na trhu je k mání spousta značek a ráží všelijakýho designu a nakupování je závislost na kterém se staví fungování naší tržní ekonomiky. Pročítáte diskuze k jednotlivým pro a proti, koukáte na design, protože to je to co v dnešní době prodává.
Potom přichází proces získávání zbrojáku, což není úplná sranda. Znamená to vyplnit dost formulářů, přihlásit na na místním oddělení sboru národní bezpečnosti, čekat až přijde termín a učit se na zkoušky. Kupovat kolky na lejstra a učit se rozborku pistole. Celé to trvá asi dva měsíce a stojí cca 2500-3000. Když jsem dělal zkoušky já, polovina uchazečů neuspěla, jelikož podcenili teorii.
Nakonec si, s novým zbrojákem v kapse, jdete do obchodu osahat zboží. Zjistíte že vám sedí něco jinýho než jste si původně mysleli, že za to dáte dvojnásobek peněz než jste původně chtěli (klasický průběh nákupu jakékoliv dražší věci 🙂 ) a pak už jen vytrpět další papírování a kupování kolků, vypláznutí hromady peněz a nesete si domů ZBRAŇ.
Nového miláška taháte všude ssebou. Dali jste za něj přeci spoustu peněz, nadto jste se obludili představou že to potřebujete na svojí ochranu protože CO KDYBY. Téhle představě věříte stejně pevně jako Glum který pevně věřil že Jeden prsten dostal k narozeninám. Když máte štěstí, vyhne se vám náhodný výstřel (v domácnosti nebo jinde) což je celkem běžná věc protože po tisící už prostě zapomenete že máte ten náboj v komoře. Hypujete se společně s podobně postiženou částí populace že nošení zbraně je vaše právo a dokonce povinnost protože vás či vaše blízké kdykoliv může přepadnout [pes, tlupa cikánů, zfetovaný somrák, arabák terorista, emzáci, zombíci, dosaďte si co chcete].
Po pár letech zjistíte že vás pořád nikdo nepřepadává, pistole je velké kilo železa u pasu, civilizace kolem se pořád ne a ne přeměnit na zombíky, a tak začnete místo pistole nosit pepřák protože je mnohem skladnější. Pistole leží v šuplíku, a vy ji buďto prodáte, nebo začnete chodit na střelecký závody. To je vývoj kterým prochází skoro bez vyjímky každý nový majitel zbraně. Osobně bych rád přeci jen druhou variantu, ty závody. Nemusí jít o nic extra, spokojím se s účastí a umístěním někde vespod tabulek závodníků v praktický střelbě nebo IPSC. Ale k tomu je potřeba levná munice, protože dát za každou návštěvu střelnice 300-400 je koníček co docela leze do peněz. Doufám že k tomu najdu nějaké spolupachatele na společné tréninky protože je to přeci jen hezký a zajímavý sport, a zároveň to člověka řadí do exkluzivního klubu střelců, kam získat vstupenku není až taková sranda. A pak, co víte, zblázní se cena ropy, vylezou zombíci a po ulicích začnou běhat šílení arabové a pak vám prst na spoušti přijde celkem vhod.
Napsat komentář