Cesta do historie aneb jak to všechno začalo …
Vynález luku a šípu patří dle moudrých hlav někam do starší doby kamenné, což je zatraceně dlouhá štreka dějinami lidstva. Pokud se nepletu, tak je to cca 50.000 let zpátky a to už prostě málokdo pamatuje. Luk a šíp je tedy jedním z nejstarších sofistikovaných nástrojů na zabíjení. Zajímavostí je, že dle vykopávek se luk a šíp na Americkém kontinentu objevuje až asi v1 tisíciletí před n. l., z čehož by se dalo usuzovat, že první „Američané“ kteří přešli přes vyschlou Beringovu úžinu z Asie do Ameriky v době cca 30.000 let př. n. l., byly v podstatě pacifisté. Nebo naprostí lempli, jichž se jejich kmeny zbavily. Dle historických mudrologů a paměťošťourů se vynález luku a šípu řadí na třetí místo významných objevů a předběhla jej pouze řeč a umění rozdělat oheň. Jak a kdo na tento skvostný vynález přišel sice nikdo nezjistí, ale důležité je, že Američani to nebyli 😀
Starověké lukošíření …
Podstatný vývoj luku přišel v době bronzové a později železné. Luk je naprosto podstatným nástrojem jak pro obstarání potravy, tak i ve válkách. V dobách, kdy si slavný Řím ještě uchcával do plenek, stává se z lukostřelby mistrovské umění. Dle dochovaných písemných záznamů z hrobky faraona Amenhotepa II. vyplývá, že tento vládce byl mistrem nad mistry a dokázal z jedoucího vozu zasahovat silné bronzové terče, které šípy prorážely! (Pravda o psech se tam nic nepsalo Ríšo) Mnoho bohů bylo vyobrazováno právě s lukem a luky byly i posvátnou relikvií všelijakých božstev. Je s podivem, že jak Římané, tak i Řekové měli zpočátku s lučištníky v armádách problémy a pouze si je najímali. Římané z nich ovšem časem udělali standardní součást legií a v Řecku, se lučištnictví stává národním sportem a Olympijskou disciplínou. Luk byla nejúčinnější střelná zbraň v historii lidstva od dob od-opičení až do doby příchodu střelného prachu. Právě tímto způsobem bylo sprovozeno ze světa víc lidí, než všemi moderními zbraněmi dohromady … a to si zaslouží uznání.Nejpodstatnější význam v technice lukostřelba rovněž přichází v tomto období a má ho na svědomí unie kočovnických kmenů zvoucí se Skythové. Tihle šmejdi ovládali území od Dněpru až po Řím a tipec jim zatly až Hunové a Góti. Jinak se jedná o dnešní Iráčany … (na Huny se čekalo jen proto, že Amíci v té době, jak již víme, ještě neměli patřičnou zbrojní úroveň a jak se říká – bez luku na Iráčana nechoď) No a tak tihle Skythové rozšířili jak luky, tak i umění lukostřelby prakticky po celé Evropě a Asii. Tehdy se jednalo o luk ze dřeva, zvířecích šlach a kostí …
Středověké lukohrátky …
Dostáváme se do dob plných krve, bázně a hany … nebo bez krve, bez bázně a bez hany … čert to vem. Takže asi takhle, když se křesťané rozhodli, že udělají křesťany i z Arabů, vyjelo do Arábie spoustu křížových výprav. Tyto výpravy se ovšem velmi trpěli tureckou (saracénskou) mistrně zvládnutou lukostřelbou. Například slavný křižák – král Richard Lví Srdce zahynul na zranění šípem … sice francouzským a ve Francii, ale pořád šípem. Další obětí šípu byl Španělský národní hrdina a častý návštěvník Arábie – Cid … no dobrá, Cidův oddíl toho dne taky nebyl přepaden Maury, ale Basky, takže to rovněž nebyli Arabáči kdo ho sprovodil ze světa. Nicméně jak vidíte už tenkrát ETA vystrkovala první růžky … Každopádně z toho vyplývá, že i special charakter si šípem neporadí. Tehdejší taktika saracénského boje byla objíždění nepřítele na hbitých koních a střelba z krátkých reflexních luků (podobně to lze shlédnout i u Vinetou). Tyto krátké saracenské luky byly slepovány z několika druhů dřev a byly opatřeny spoustou cingrlátek a cikánských ozdob. Tady je zvláštní, že v Africe neměli křižáci potíže, neboť sousední kmeny okolo turků, byť měly po staletí styk jak s turky, tak i s řeky a římany, stále bojovali jednoduchými luky, technologicky z období starověku … a pak že negra něčemu naučíš, že?! Ve středověku až do 16. století kvetlo v Evropě lučištnictví ve velké míře. Vynikajícími výrobci luků byli Sasové. Britové podlehli v rozhodujících bitvách Sasům právě pro výbornou střelbu jejich lučištníků. Luky Sasů byly nevalného vzhledu, zhotoveny z jilmu, ale velmi silné a průbojné na kratší vzdálenosti. Uvádí se, že jméno „Skot“ vzniklo od staroanglického „sciot“, což znamenalo lukostřelec. Anglické luky byly značně dlouhé a původ je přiznáván bojovným Normanům a Vikingům, kteří důraznou střelbou z luků pod vedením svého vojevůdce, Viléma Dobyvatele, rozhodli celou řadu bitev. Angličané používali luku více než ostatní národy a jejich lučištníci též rozhodli i několik velkých bitev (bitva u Kresčaku). Lukostřelci tehdy plnili úkol jakési „ lukostřelecké přípravy“, tj. měli za cíl co nejvíce rozvrátit šiky nepřítele. Salvám šípů, padajících z výšky se značnou průrazností a často za ochranné štíty, odolal málokdo. Tuto funkci v modernějších dobách převzalo dělostřelectvo. V Anglii byla také vydána první známá kniha popisující způsob výcviku ve střelbě z luku. Byla vytištěna za vlády Jindřicha VIII. Autor Roger Ashamov byl odměněn roční penzí 10 liber. V této době bylo podle rozkazu panovníka povinností každého občana cvičit se ve střelbě lukem. Ještě v letech, kdy většina evropských zemí používala např. při námořních bitvách, při bojích na kratší vzdálenost, již pistole, bojovali angličtí námořníci luky a šípy.
A jak to bylo u nás Čecháčků …
Podle archeologických nálezů spáchali na našem území rozmach luků Keltové. Jedná se o období cca 8.stol. př. n. l. Luky byly jednoduché z javorového, nebo tisového dřeva. Jako další doplňky se používaly chrániče na ruce z břidlice. Ve středověku se u nás rovněž stal luk a šíp nutnou výzbrojí armády. Tvořili se veliké lučistnické oddíly, které značnou měrou rozhodovaly o výsledku bitev. Ti nejlepší lučištníci pak přecházeli do královských vojenských oddílů. Kája IV. nechal postavit v místech nynější Prašné brány specielní střelnici a lukostřelba se stala cvičením pro každého. Byly pořádány velké střelecké soutěže a jejich TOP byl pak mistrák o letnicích … (letos svátek letnic vychází na 31.5.09 – príma nápad podniknout staročeskou lukostřeleckou soutěž v dobových kostýmech, co vy na to soudružky?) Soutěže většinou vyhrávali Pražáci … moravská města neměla tolik lukostřelců a pravděpodobně ani času na trénink, protože na ty Pražáky dřeli na polích. Lukostřelba se tak rozmohla, že se trénovalo všude možně a z Prahy se tak stalo docela nebezpečný místo pro život. Důkazem toho je i dekret vydaný právě Karlem IV., který zakazuje trénink lukostřelby na zahradách a v blízkosti veřejných míst a odkazuje lukostřelce jen na říční ostrovy Vltavy. Nynější Štvanice a právě i Střelecký ostrov. Čas běžel dál a zatímco v okolních zemích dochází k velkým módním zvratům nejen v oblékání, ale i ve zbrojení, u nás nadešla doba Husitství. Všude renesance … u nás kalich. A tak se křesťané navzájem upalovali kuli tomu jestli se má sušenka zapíjet vínem, nebo ne. Husité měli velké lučištnické oddíly, ale současně již používali kuše a počínající palné zbraně jako hákovnice a píšťaly. V této době však zbraně na střelný prach svou účinností a spolehlivostí připomínají zbraně Orkské … možná to zabije všechny nepřátele, možná nás a možná všechny. Jan Žižka byl ortodoxním zastáncem právě luků a kuší … Další významnou dobou je pak doba pobělohorská – 17.století … Tady lukům odzvonila hrana, zanikly lučištnické sbory, zmizeli výrobci luků, šípů i toulců. Třicetiletá válka a jezuité zadupali myšlenku a branný charakter staročeského lučištnictví do země. Po nich potopa …
A co kuše … mají si kde hrát???
První zmínky o kuši (jako ruční střelné zbrani) jsou z doby asi 200 př. n. l., ačkoli někteří pamětníci tvrdí, že je ještě starší. Autorství je ale naprosto jasně umístěno do Číny. V době okolo 5. stol. př. n. l. v řeckých městských státech však byl jakýsi předchůdce kuše – balista. Vzhledem k jejímu dlouhému a pracnému nabíjení se však používala pouze jako obléhací zbraň. Zpátky do Číny – na tý jejich velký stěně, nebo jak tomu nadávají, se používali právě kuše a právě zde se proslavily. Dle dochovaných písemností, kuše umožňovala vystřelení 20 šipek za dobu 15 s., což je docela kvapík. V Evropě se kuše rozmohla především ve středověku, protože to byla společně s lukem jediná zbraň, schopná na dálku sejmout rytíře ve zbroji. Na rozdíl od luku, byl výcvik kušostřelce levnější, kratší a jednodušší. Oproti tomu nevýhodná byla váha kuše a menší rychlost střelby. Dle Hanse Talhoffera byl lukostřelec třikráte rychlejší, nežli kušostřelec. Velkou zajímavostí je, že na 2. lateránském koncilu léta páně 1139, byla kuše oficiálně církví zakázána pro použití v boji, proti křesťanům. Nicméně proti Arabům a heretikům ji užívat bylo možno. V15. stol. pak dochází k nástupu palných zbraní a jak luk, tak i kuše ztrácejí na významu.
Jak to klape dnes …
V druhé polovině 20. stol. se pak díky novým materiálům a technologiím dá vytvořit kuše i luk lehoučký a nesmírně silný … v některých zemích se užívá jako lovecké náčiní (nicméně v Čechách je kuše i luk pro lov zakázána) Speciální protiteroristické jednotky Jihoafrické republiky mají kuši ve standardní výbavě … Policie ČR prozatím váhá, nicméně s prohlubující se krizí to Ivan nejspíš navrhne. Za zmínku stojí, že současné kuše a luky jsou schopny celkem snadno prostřelit běžnou neprůstřelnou vestu.
——————————————————————————————————————————————————————————————
Poznámka admina: Veškerý kredit tohoto článku nepřísluší mě, ale Sleeneshovi. Budu opravovat případné chyby, ale neshlásím se k jeho autorství.
Napsat komentář