Lokomotiva

Stál jsem na poušti. Slunce pražilo a suchý horký vítr hnal písek do očí. Před mými zraky poskakovala parní lokomotiva, pomalu se šinula vpřed, bez kolejí a dýmu. Nevěřícně jsem na to zíral a přemítal kde jsem a co se to děje. V tom za mnou zašustily kroky. Otočil jsem se a spatřil dívku v bílé přiléhavé kombinéze. Byla docela pěkná tak jsem pro změnu chvíli zíral na ni. Pokynula mi hlavou a já se vrátil pohledem zpět k lokomotivě. Ta se zatím pomalu natočila a zamířila k nám. Tím se odkryla prostá pravda – byl to jen plakát přidělaný k boku koně. Kůň zvolnil a zvedl ocas, aby vypustil pár kobylinců.

„Co to má znamenat?“ Vydechl jsem.

„To je alegorie“, řekla tiše. „Víš co to znamená?“

„Když jsem byl malej, jezdívaly u nás na Prvního Máje alegorický vozy, jestli to má nějakou souvislost.“

„Jen vzdáleně. Vysvětlím ti to: dokud jsi viděl jen lokomotivu, nešlo ti to do hlavy. Považoval jsi to za nějaký nesmysl. Člověk něco takového vidí a říká si: rozum to není sto pochopit. Stačí ale nahlédnout za kulisu a všechno najednou dává smysl, kousky skládačky zapadnou na svá místa.“

„A ty kobylince jsou součástí alegorie?“

„Ne, to je obyčejná koňská potřeba.“

„A k čemu je tahle alegorie dobrá?“ dotázal jsem se, zmatený ještě víc.

„Ještě jsem se nedostala k tomu v čem vlastně ta alegorie spočívá,“ pokračovala mentorsky a navíjela si pramen vlasů na prst. „Je odrazem reálného světa! Jestlipak přijdeš na to v čem?“ zeptala se důležitě.

,Káča usmrkaná,‚ pomyslel jsem si v duchu a nahlas odvětil, že netuším a že je mi to vcelku jedno.

„Myslela jsem si to“, ušklíbla se. „To by tě ale mělo zajímat, protože člověk je tvor zvídavý a rád odhaluje tajemství.“

Já na to že radši piju pivo a hraju na počítači, ale nedala se zastavit.

„Tak například globální oteplování. Víš že je to jenom jedna velká bouda? Prosťáčkům se řekne že znečišťujeme atmosféru. Vytvoří se kolem toho celá pavěda, v Kjótu se podepíše protokol a postaví se celá Potěmkinova vesnice z klamů a polopravd, kterým běžný člověk vůbec nerozumí. Co na tom že desítky tisíc klimatologů a vědců z příbuzných oborů sepsaly proti tomu petici.“

Pokrčil jsem rameny a nesouhlasně zamrkal protože mi do očí tekl pot. Globální oteplování na té rozpálené plotně mi připadalo jako docela reálná zaležitost.

„A teď, kde je tam ta podobnost?“, pokračovala zaujatě. „Ta je v tom, že vidíš jen velkou skupinu vědců co říká to a druhou co říká pravý opak. Pomyslíš si asi že je to hodně složité, tak se nemůžou shodnout. Nicméně pak nad tím mávneš rukou – chytré hlavy nahoře řekly že globální oteplování je a basta, to slovní spojení na tebe vyskakuje ze všech novin, z televizní obrazovky i z internetu. Třetí říše měla jednoho moc šikovného ministra propagandy který se nechal slyšet že tisíckrát opakovaná lež se stane pravdou.“

„No a proč by to někdo dělal, proč by si dával tolik práce s vytvořením takový lži?“ nedůvěřivě jsem zavrtěl hlavou.

„To právě netušíš protože nevidíš za kulisu. Vidíš jen tu lokomotivu a říkáš si že ten problém je moc složitý. Celé je to o ovládání mas, o vládě nad světem malými elitními skupinami oligarchů.“

„Áha – takže konspirace“, blýskl jsem se vlastní znalostí cizích slov a přezíravě se usmál. „Přistání na měsíci natočili ve studiu a vláda tají existenci ufo. To už jsem slyšel.“

„Jen se směj“, nedala se. „Počkej co ti tvoje děti budou vyprávět o událostech které jsi sám zažil. Pak poznáš že historie je jako děvka, dává tomu kdo víc zaplatí. Podstatné je abys pochopil, že máloco z toho co vidíš v televizi, co čteš a posloucháš je pravda. Že jsou to jen kulisy.“

„Počítám že mi teď něco povíš o Bilderberg group, New World Order, kdo zabil Kennedyho a tak.“ Otočil jsem se a šel zkusit chytit koně, jen tak pro zábavu. Držela se mnou krok.

„Vidím že jsi nepoučitelný. Tak mi pověz kdo zabil Kennedyho, ha?“

„Oswald, tuším. Takový věci se přece dějou. Byl levičák, v Americe mnoha lidem ležel v žaludku.“

„Pche, už je přeci dávno dokázáno že z toho okna nemohl prezidenta nikdy trefit, nedokázali to zopakovat ani při rekonstrukci. Ale to se nehodí, aby záhada zůstala nevyřešena. On si prostě pustil pusu na špacír o tajných společnostech a to se nesmí, nepromíjí se to ani takzvaně nejmocnějším mužům světa. Už Rooswelt, tuším, řekl, že prezidenti do svých pozic nejsou voleni, ale vybíráni. Co mi povíš na tohle?“

„Nadběhni mu zleva, nechce se, mrcha, nechat chytit, je to jako honit pravdu na internetu.“

„Někteří lidé prostě mají raději zastrčenou hlavu v písku“, našpulila rty a přidala do kroku. „Určité věci jsou do očí bijící a nemusíš pro ně chodit daleko. Vezmi si třeba toho Schwarzenberga. V červnu 2008 se ve Virginii zůčastnil setkání Bilderberg group, kde mu prostě oznámili jak to bude se vstupem Česka do Unie a dostal patřičné instrukce. A ejhle, do roka zakládá s Kalouskem novou politickou stranu a ta prohlašuje že když se prezident bude zdráhat podepsat Lisabon, donutí ho zákonem. Abys věděl, i Evropská unie je umělý konstrukt téhle skupiny.“

Pokýval jsem hlavou a vypustil jako trumf největší existenciální pravdu na kterou jsem se zmohl: „Jojo, svět se v hovno obrací, stačí se podívat na filmovou produkci posledních dvaceti let. Ženský zachraňujou svoje chlapy a svět, každej záporák je bílej věděc a politik a každej americkej negřík je minimálně jadernej fyzik, případně prezident. Kampak tohle zapadá do tvejch teorií?“

„Nevím ale jsem ráda že si všímáš. Možná nejsi tak ztracený případ.“

„Ale jo, jsem jednoduchej člověk. Nerad se v tom rejpám protože pak člověk jenom zjišťuje věci co by měl nechat bejt. Něco ti poradim – najdi si pořádnýho chlapa, vezměte si hypo, udělejte si dvě malý dětičky a budeš štastná. Je to osvědčenej recept na život. Fakt to funguje. A až se budeš zase chtít rejpat v politice tak ho požádej ať ti to udělá až ti bude mozek stříkat ušima.“

Šibalsky se zasmála a už jsem věděl že to přece jen nebude taková káča.

Pak mě probudil budík a já musel do práce. Ani nevím jestli jsme chytili toho koně.